Protileteckou výzbroj tvořilo původně šest kanónů ráže 120 mm v jedno-hlavňové lafetaci, jak je vidět na fotce níže. Ty byly v letech 1934-36 nahrazeny novými kanóny ráže 127mm/40 ve čtyřech dvojhlavňových kompletech. V předválečných i válečných letech byla mohutně posilována lehká protiletecká výzbroj. Nejprve to bylo v polovině třicátých let osm kulometů ráže 13 mm a dvojice lehkých kulometů ráže 7,7 mm. Od ledna 1939 do března 1940 probíhala druhá modernizace, při níž byly instalovány nové systémy palby hlavní baterie a posílena lehká PL výzbroj o čtyři dvojhlavňové komplety ráže 25 mm. Byla nainstalována dvojice čtyřhlavňových otočných torpédometů ráže 610 mm a opět zvětšena protitorpédová obšívka. V květnu 1943 byl nainstalován radar typu 21 Go a bylo doplněno osm dvouhlavňových kompletů ráže 25 mm. V lednu 1944 byly instalovány dva radary 22 Go a na konci června radar 13 Go. V té době sestávala lehká protiletecká výzbroj ze 48-mi kanónů ráže 25 mm (10x2 + 28x1).
Nachi po vstupu do služby utvořila spolu se sesterskými plavidly Čtvrtou křižníkovou divizi, ve které sloužila až do vystřídání křižníky třídy Takao v roce 1932. Následně byly lodě přeřazeny do Páté divize a v rámci tohoto uskupení vstoupily také do války. Operovaly v čínských vodách a na přelomu let 1941 a 1942 podporovaly výbojné akce Japonska v oblasti Filipín. V březnu 1942 se Nachi stala vlajkovou lodí Páté flotily a zapojila se do bojů u Aleutského souostroví. Nachi se zúčastnila bitvy u Komandorkých ostrovů 27. března 1943 a byla lehce poškozena. Po následné opravě a částečné modernizaci v květnu 1943 byla dislokována na základně Truk a odtud opět podporovala operace u Aleut do června téhož roku. Od července kryla stahující se japonské jednotky z této oblasti a v severních vodách setrvala až do září 1943.
Po těchto událostech se Nachi spolu se sesterským křižníkem Ashigara přesunula do jiho-západního Pacifiku a v Singapuru se připojila k 21. křižníkové divizi. Zde plnily bojové úkoly do června 1944, kdy byly vystřídány loděmi Myoko a Haguro. Následovala bitva o Leyte, při které se 24. října Nachi nedopatřením srazila s těžkým křižníkem Mogami při akci u průlivu Surigao. Loď byla nakonec potopena 5. listopadu 1944 v Manilském zálivu, nedaleko ostrova Corregidor. Byla napadena palubními letouny z americké lodě Lexington(CV-16) a potopila se po zásazích přibližně devíti torpédy a mnoha raketami.
Zdroj: Válečné lodě II. světové války
Celková délka |
203 m |
Šířka |
19 m |
Ponor |
5,1 m |
Výtlak |
10 000 t (max.12 370 t) |
Výzbroj |
10x203 mm 8"/50 ( 2 Go ) ( M1914 ) 5xII |
6x120 mm 4.7"/45 ( M1921 ) 6xI |
|
8 x 25 mm/60 AA |
|
8x13 mm /76 |
|
Pancéřování - bok |
102 mm |
Pancéřování - paluba |
35 mm + 32 mm |
Pancéřování - dělové věže |
25 mm |
Pancéřování - velitelská věž |
25 mm |
Max. rychlost |
33-34 uzlů |
Pohon |
12 kotlů Kanpon |
|
|
Výkon |
130 000 shp |
Lodní šrouby |
? |
Zásoba paliva |
? |
Posádka |
1 027 mužů |
Zařazena do služby |
26. listopadu 1928 |
Vyřazena ze služby / potopena |
5. listopadu 1944 |
|